Meine Geschichte
Ich tauschte Paragrafen gegen Leinwände.
Ich studierte Jura an der Karls-Universität und am irischen UCC und praktizierte mehrere Jahre. Gemalt habe ich seit der Kindheit — Kunstschule in Světlá nad Sázavou, dann Jahre neben dem Beruf. 2019 stellte ich zum ersten Mal aus. 2022 beendete ich die juristische Laufbahn und male seitdem hauptberuflich.
Geboren am 30. Januar 1985 in Havlíčkův Brod. Begeisterte Musikliebhaberin (Besitzerin einer E-Gitarre im Kennenlernprozess), Korianderesserin und Zwischen-den-Zeilen-Leserin. Ich stamme aus der Vysočina, lebe und male in Prag.
Heute arbeite ich als Residenzkünstlerin im Atelier Gabriel Loci in Smíchov. Ich male Abstraktion mit symbolischer Tiefe — immer zu Musik. Seit 2022 drucke ich auch Lithografien, male Wandbilder und arbeite mit experimentellen Medien.
Mich faszinieren die menschliche Existenz und die Wirkung der Farben auf die Wahrnehmung — Mystik, Symbolismus, Philosophie, Geschichte. 2012 habe ich eine schwere Krankheit überlebt; „Das Leben lieben, das Leben malen" ist daher kein leeres Motto, sondern meine tägliche Realität.
Ich versuche immer, ein Thema zu fassen, das mich gerade aufwühlt — und nicht nur an der Oberfläche zu bleiben. Zu meinen Bildern schreibe ich gelegentlich Gedichte und Reflexionen; Bücher sind eine weitere gesunde Sucht. Malerei ist meine natürliche Ausdrucksform: eine innere, intime Sache — eine gewaltfreie Form der Kommunikation, eine universelle Sprache.
Wie jede Rechtsnorm ist auch ein Bild Gegenstand der Interpretation. Kunst und Kultur waren und bleiben die stillen Anwälte der Seele.
Kunst verändert uns. Sie wirkt mit. Sie resoniert. Sie ergänzt. Sie wirft Fragen auf und beantwortet die bereits gestellten. Sie heilt und verstört. Kunst ist Gefühl und Emotion. Unsere Augen sehen nur, was unser Geist bereit ist wahrzunehmen. Den Geist zu üben ist eine Kunst. Kunst übt den Geist.
Meine Bilder befinden sich in Sammlungen in Europa, den USA, Indien und Neuseeland. Eine Leinwand besitzt Jane Goodall.

Der Weg
2019
Der Anfang
Erste Ausstellungen. Malen neben der Kanzlei reicht nicht mehr.
2022
Ende der Kanzlei · Lithografie
Gabriel Loci, Lithografien, Wandbilder, experimentelle Medien.
2025
Indien · QIAF Katar
Residenz in Indien und die QIAF-Messe in Doha.
2026–27
Was kommt
Frankreich, Prag, Slowakei, Kutná Hora, Indien.



Stimmen über mich
„Obrazy malířky Lenky Kozlíkové mi lhostejné nejsou. Jsou člověčí, jsou tajemné. Cítím z nich NĚCO, co neumím pojmenovat, ale je mi to blízké. Volají na mě S-O-S, současně děsí i utěšují. […] Míním, že Lenka Kozlíková vnímá svět podobně, a proto je mi s jejími obrazy na společné vlně jako v hejnu užitečných, neodbytných otazníků. A za to jí děkuju.“
„Lenka Kozlíková náleží k nečetným umělcům, jejichž tvorbu bychom mohli označit za vnitřně pravdivou, protože její obrazy vznikají na základě hluboké životní zkušenosti. Abstrahuje od běžných forem živého i neživého a směřuje k symbolickým, univerzálním vyjádřením. Její díla jsou obvykle syntézou abstrakce a figury. Umírněná barevná škála podporuje tichá, ale o to výraznější mimosmyslová sdělení.“
„Když se dívám na Lenčiny obrazy, nedokážu se ubránit pocitu, že vidím i část její duše. […] Francouzský impresionistický skladatel Claude Debussy prý jednou řekl, že hudba je tichem mezi tóny. Já to ticho mezi tóny vidím v Lenčiných obrazech…“
„Lenka Kozlíková dnes patrí medzi exkluzívne umelkyne, maliarskou tvorbou vizualizuje to, čo slová nepovedia. […] Autorkine obrazy sú autentické, originálne a majú nie globalizačnú, ale k strednej Európe sa viažúcu identitu. A to je dnes silné konštatovanie.“
„Někteří autoři projdou galerií se svojí tvorbou bez povšimnutí. Jiní naopak zanechají dojem, zamyšlení, hlubokou stopu. A to je případ Lenky Kozlíkové. […] Díky dokonale zvládnuté a velmi osobité kombinaci barev, hry odstínů a světla, kompozici a rukopisu vznikají díla, která pro mě osobně otevírají jinou dimenzi. Jako divák i kurátor jsem konstantně fascinována a zajímá mě, čím mě překvapí příště.“
Außerdem
- Vorstandsmitglied des Klubs tschechischer und slowakischer Schriftsteller
- Jury des Projekts „Die Geschichte eines Bildes“
- Illustrationen für Miloň Čepelka