Mi historia
Cambié los párrafos por lienzos.
Estudié Derecho en la Universidad Carolina y en la UCC de Irlanda, y ejercí varios años. Pintaba desde niña — escuela de arte en Světlá nad Sázavou, luego años junto al trabajo. En 2019 expuse por primera vez. En 2022 dejé la carrera jurídica y empecé a pintar a tiempo completo.
Nacida el 30 de enero de 1985 en Havlíčkův Brod. Fan entusiasta de la música (dueña de una guitarra eléctrica aún por conocer), comedora de cilantro y lectora entre líneas. Vengo de Vysočina; vivo y pinto en Praga.
Hoy trabajo como artista residente en el estudio Gabriel Loci de Smíchov. Pinto abstracción con trasfondo simbólico — siempre con música. Desde 2022 también imprimo litografías, pinto murales y trabajo con medios experimentales.
Me fascinan la existencia humana y el efecto del color en la percepción — mística, simbolismo, filosofía, historia. En 2012 sobreviví a una enfermedad grave; «Amar la vida, pintar la vida» no es un lema vacío, sino mi realidad diaria.
Siempre intento captar un tema que me agita en ese momento, sin quedarme en la superficie. A veces escribo poemas y reflexiones junto a mis cuadros — los libros son otra adicción sana. La pintura es mi forma natural de expresión: algo íntimo que considero una forma no violenta de comunicación, un idioma universal.
Como toda norma jurídica, un cuadro también es objeto de interpretación. El arte y la cultura siempre han sido y serán los abogados silenciosos del alma.
El arte nos cambia. Colabora. Resuena. Completa. Plantea preguntas y responde las ya formuladas. Cura y perturba. El arte es sentimiento y emoción. Nuestros ojos solo ven lo que nuestra mente está lista para percibir. Entrenar la mente es un arte. El arte entrena la mente.
Mis cuadros están en colecciones de Europa, EE. UU., India y Nueva Zelanda. Un lienzo pertenece a Jane Goodall.

El camino
2019
Entrada en escena
Primeras exposiciones. Pintar junto al bufete deja de bastar.
2022
Adiós al Derecho · litografía
Gabriel Loci, litografías, murales, medios experimentales.
2025
India · QIAF Catar
Residencia en India y la feria QIAF de Doha.
2026–27
Lo que viene
Francia, Praga, Eslovaquia, Kutná Hora, India.



Dicen de mí
„Obrazy malířky Lenky Kozlíkové mi lhostejné nejsou. Jsou člověčí, jsou tajemné. Cítím z nich NĚCO, co neumím pojmenovat, ale je mi to blízké. Volají na mě S-O-S, současně děsí i utěšují. […] Míním, že Lenka Kozlíková vnímá svět podobně, a proto je mi s jejími obrazy na společné vlně jako v hejnu užitečných, neodbytných otazníků. A za to jí děkuju.“
„Lenka Kozlíková náleží k nečetným umělcům, jejichž tvorbu bychom mohli označit za vnitřně pravdivou, protože její obrazy vznikají na základě hluboké životní zkušenosti. Abstrahuje od běžných forem živého i neživého a směřuje k symbolickým, univerzálním vyjádřením. Její díla jsou obvykle syntézou abstrakce a figury. Umírněná barevná škála podporuje tichá, ale o to výraznější mimosmyslová sdělení.“
„Když se dívám na Lenčiny obrazy, nedokážu se ubránit pocitu, že vidím i část její duše. […] Francouzský impresionistický skladatel Claude Debussy prý jednou řekl, že hudba je tichem mezi tóny. Já to ticho mezi tóny vidím v Lenčiných obrazech…“
„Lenka Kozlíková dnes patrí medzi exkluzívne umelkyne, maliarskou tvorbou vizualizuje to, čo slová nepovedia. […] Autorkine obrazy sú autentické, originálne a majú nie globalizačnú, ale k strednej Európe sa viažúcu identitu. A to je dnes silné konštatovanie.“
„Někteří autoři projdou galerií se svojí tvorbou bez povšimnutí. Jiní naopak zanechají dojem, zamyšlení, hlubokou stopu. A to je případ Lenky Kozlíkové. […] Díky dokonale zvládnuté a velmi osobité kombinaci barev, hry odstínů a světla, kompozici a rukopisu vznikají díla, která pro mě osobně otevírají jinou dimenzi. Jako divák i kurátor jsem konstantně fascinována a zajímá mě, čím mě překvapí příště.“
También
- Miembro de la junta del Club de Escritores Checos y Eslovacos
- Jurado del proyecto La historia de un cuadro
- Ilustraciones para Miloň Čepelka