Série obrazů “Prolomit ticho” (celkem 6 obrazů) pojednává o existenci člověka v prostředí urbanistickém i přírodním, o vzájemném ovlivňování a o úrovních komunikace. Inspirováno knihou od Petera Wohllebena: Tajný život stromů. “Příroda křičí v tichosti I” (1. ze 2) I stromy cítí bolest a mají paměť, jsou to vlastně sociální bytosti. Sdílejí potravu a někdy i přiživují konkurenci. Důvody jsou obdobné jako v lidské společnosti – společně jde vše lépe. OSAMĚLÝ STROM NENÍ LES, nedokáže vytvořit vyrovnané klima a je tak vydán na milost povětrnostním vlivům. Společně však stromy budují ekosystém, který zmírňuje extremní vedro i mráz, a vytváří zásobárnu vody. V takovém prostředí mohou žít mnohem déle. Jejich dobro závisí na společenství. Tam, kde zmizí oslabení příslušníci, ztrácejí i ostatní. Řetěz je totiž tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Narozdíl od lidské komunikace je to však pomalý systém. Systém, který nepřipouští chybu a pro omluvu už není prostor.