JAKO ZRNKA PÍSKU NA SATÉN pohled tvůj dopadá na široký svět ten, oheň i led rozdává trpělivě čekej, stůj právem či neprávem soudíš ladnost jeho klusu, ostrost jeho brusu, nevíš proměnlivost, mlčenlivost je snad tohle ještě radost? do fantazie stavím tiše malý most dnů jen všedních přestáváš být host